Leon de Winter ; z nizozemského originálu ... přeložil Ruben Pellar
Hoffmanův hlad je nejznámější román nizozemského židovského spisovatele a režiséra, jehož děj se odehrává v Československu roku 1989, v době těsně před a nedlouho po "sametové revoluci". Každá z osmnácti kapitol se odehrává během jednoho dne či jedné noci v období od června do Silvestra 1989. Představeni jsou nám tři muži, z nichž každý má něco společného s Prahou. Z jejich osudů autor utkal napínavý příběh, kombinující s úsměvnou nadsázkou špionážní román a politicko-filozofický thriller. Hlavním hrdinou je Felix Aaron Hoffman, devětapadesátiletý, čerstvě jmenovaný velvyslanec Jejího veličenstva nizozemské královny, muž trpící obezitou a nespavostí a především sebezničující chutí doslova užrat se k smrti. Muž, jemuž se rozpadlo manželství a jehož dcera, prostitutka a pornohvězda, zemřela na předávkování heroinem,, dosud jen putoval ze země do země jako věčný Žid Ahasver a teprve nedávno, krátce před odchodem do důchodu, byl jmenován do významné funkce - velvyslancem v Československé socialistické republice. Jeho jedinou útěchou je spis asketického filozofa Barucha Spinozy, který hltá na WC, neboť toto místo se mu stalo vzhledem k jeho zažívacím potížím vlastně druhým domovem. Životem znavený diplomat se v Praze ocitá v neznámém světě, kterému coby cizinec nerozumí, a zaplete se do komplikované a nebezpečné politické hry, z níž není snadná cesta ven.