Illés Béla ; Přeložil z maďarského originálu ... a doslov napsal Arno Kraus
Ve třídílné autobiografické románové kronice, napsané a poprvé vydané za velké vlastenecké války v SSSR, zachytil autor poměry na Zakarpatské Ukrajině od 80. let min. století až do r. 1920. Ústředním dějovým motivem jsou osudy syna berehovského vinaře Gézy Bálinta, vylíčené od dětských let přes studia v Budapešti a světovou válku až do popřevratové doby, kdy se stal vlivným činitelem v Ukrajinské rudé gardě a v dělnickém hnutí, dokud jej po přivtělení Podkarpatské Rusi k ČSR československé úřady postrkem nevyhostily do SSSR. První díl líčí národnostní a sociální boje rusínskomaďarsko-židovské, útisk rusín. lidu, žijícího v pověrčivém a nehygienickém prostředí a ohlupovaného kněžstvem všech vyznání, trpícího nezaměstnaností a zvůlí četníků. Druhý díl líčí spoušť, kterou natropila v zemi světová válka. Třetí díl pak zachycuje podrobnosti vzniku bývalé Podkarpatské Rusi, její hospodářské a politické poměry, rostoucí třídní a politické uvědomění tamního proletariátu, hrdinské činy vojáků rusín. Rudé gardy, líčí krveprolití v polské Lavočné, bezohledné řádění francouzského generála Parise a prvního guvernéra autonomní země, amerického advokáta Žatkoviče, vykořisťování zakarpatského lidu československou reakcí a zradu proletariátu pravicovým křídlem československé sociální demokracie. Román, psaný místy sarkastickým tónem, oslavuje zároveň statečné selské a dělnické vůdce zakarpatské chudiny, kteří pod dojmem zpráv o Leninovi nepřestávali věřit v záchranu z Východu a kolem nichž lid vytvářel novodobé legendy. (Část. podle doslovu.