myšlenky o štěstí a mravnosti /
Epikúros ; z řečtiny přeložil Jaroslav Ludvíkovský, [který také napsal] předmluvu Epikúros
Výbor z myšlenkového odkazu helénistického filosofa čerpá hlavně z Diogena Láertia (List Menoikeovi, Hlavní články učení, aforismy o mudrci) a z Gnomologia Vatikánského. Zahrnuje stěžejní principy Epikúrovy etické nauky, jež je určována snahou o takové popření rušivých účinků bolesti a smrti silou rozumové uvahy, které umožňuje duši spočívat jen v příklonu k neškodné míře přirozenosti a ve vědomí slasti a svobody ducha.
Svými postřehy o postavení člověka, o jeho situacích ve světě a zvláště o vztazích mezi lidmi se Publilius Syrus, propuštěný otrok původem ze syrského území působící v 1. st. př. n. l. v Římě a jeho okolí, řadí k typu duchaplných pozorovatelů života. Jeho aforismy jsou na dvaceti stránkách seskupeny podle tematické příbuznosti (např. žena, láska a manželství, štěstí a úspěch, radost a bolest, zvyk, hněv, vina a trest, rozvaha a moudrost, soběstačnost a klid apod.).