Taras Sevčenko ; Z ukr. orig. ... přel. a dosl. opatř. Milan Jariš
Nejrozsáhlejší epické dílo Š., v kt. vyzpíval "i utrpení svého lidu, i slávu a hrdinství svých volných kozáckých předků, i strašnou sílu ujařmených, kteří, když povstanou v boji za svobodu, smetají před sebou vše, jako rozbouřené živly." Předmětem děje je umaňské povstání r. 1768, kdy se vyssávaný selský lid pravobřežní Ukrajiny vzbouřil proti polské šlechtě a za vedení kozáků Zalizňaka a Gonty způsobil strašné krveprolití. Š. znal průběh povstání z vyprávění svého děda, snad přímého účastníka."Promyslel příčiny hajdamáckého hnutí i jeho význam a vylíčil je s takovou věrností, s takovou vášní k pravdě, že vytvořil jedinečné dílo ve svět. poesii. Dovedl vidět při vší krutosti selské vzpoury i její svatou spravedlivost." Avšak lituje zároveň prolité slovanské krve a přeje si, aby "žitem a pšenicí jak zlatem pokrytá, nerozdělena zůstala na věky od moře k moři slovanská země!" (Citáty - mimo poslední - z doslovu.)