Výbor přináší typické ukázky z italské lyriky z doby renesance, kdy se Italie "povznesla k netušenému rozkvětu umění, který byl jakýmsi odleskem klasického starověku" (Engels). Překladatelé soustředili svůj zájem především naautory a tvorbu, jež nebyla dosud u nás překládána nebo kde staré překlady upadly v zapomenutí. Vedle nejvýznamnějších básníků - Danta, Petrarcy, Tassa, Ariosta, Buonarottiho, Boccaccia, Bruna - jsou v hojném počtu ukázek zastoupenii básníci u nás dosud většinou neznámí (Burchiello, Cecco, Berni, Gianni, Angiolieri a j.), jejichž tvorba je však pro renesanční lyriku charakteristická. Thematika všech básní výboru - přes své bohatství a různorodost - má jedenspolečný rys: opravdovost citu a prožitku, zvláště citu milostného, a smysl pro pozemskou skutečnost.