Svazek obsahuje ukázky z tvorby sedmnácti anglických básníků, tvořících na přelomu 16. a 17. století. Anglická poezie procházela v té době prudkým kvalitativním vývojem: postupně opouštěla zaběhnutá renesanční pravidla a pozvolna předznamenávala nástup dalších uměleckých proudů - manýrismu a baroka. Básníci tohoto období se soustředili na metafyziku lidských vztahů i duše a jejich nejvýznamnějším představitelem se stal John Donne, kterému je také po zásluze věnován v antologii největší prostor.