Semjon Petrovič Babajevskij ; Z ruského originálu ... přeložila Ludmila Kamaganceva
Mladý Sergěj Tutarinov se vrací vyznamenán Zlatou hvězdou jako hrdina Sov. svazu domů do starobylé kubáňské vesnice Usť-Něvinské, kde si chce u rodičů odpočinout a pak odjet na studia. Po návratu pozoruje nedostatky v hospodářství tří vesnických kolchozů, zaviněné buď nedbalostí nebo lehkomyslností a slabosti vedoucích lidí, kteří se ospravedlňují poválečnými poměry a nesnaží se chyby odstranit. Sergěj sice váhá přijmout funkci předsedy okres. výkonného výboru, život rodného kraje mu však není lhostejný. Vidí, že kolchozům nejvíce chybí elektrizace a mechanizace, a vypracuje pro vesnici pětiletý plán, do něhož zahrne i stavbu hydrocentrály pro celý okres. Plán je přijat, a práce s jeho prováděním Sergěje ještě více sblíží s novými úkoly. Rozhodující je pak pro něho rozmluva, kterou má se svým generálem na přehlídce tankistů v Moskvě: potvrdí mu, že hrdina Vel. vlast. války musí svou vojenskou slávu každodenně obnovovat prací a být vůdcem a organisátorem doma, stejně jako na frontě. Po návratu domů přijímá funkci předsedy okresního výkonného výboru a začíná nový poválečný život.