Nikolaj Zotovič Birjukov ; Z ruského originálu ... přeložil Jan Rek ; doslov Nesmrtelná Líza Čajkinová napsal I. Agranovskij a přeložil Jan Rek; obálku navrhl Zdeněk Adla
Hrdinku (ani ostatní postavy románu) si autor nevymyslil. Čajka (vlastně Liza Čajkinová) skutečně žila. Byla to krajská sekretářka komsomolu. Když Němci obsadili 8. října 1941 Pjono, uprchla s jinými komsomolci do močálovitých lesů, rozprostírajících se kolem pjonského jezera. Byla to doba, kdy i někteří Rusové uvěřili hitlerovské propagandě, jež prohlašovala, že se Rudá armáda vzdala. Liza viděla, že je třeba lid o nezlomnosti SSSR přesvědčovat. Snovinami, vnichž byla otištěna Stalinova řeč, kterou pronesl 7. listopadu na Rudém náměstí, prošla mnoha vesnicemi pjonského kraje, shromáždila kolem sebe za nocí skupinu spolehlivých lidí a řeč předčítala. Němci s esnažili tajemnou dívku umlčet,ale mezi Lizinými posluchači se zrádce nenašel. Její úkryt však prozradil bývalý statkář a jeho syn. Němci stavení, v němž Liza chtěla přespat, zapálili, a Lizu strašně umučili. Zemřela hrdinně, se zvoláním: "Umírám zavlast, zaStalina." Partyzáni Lizu pomstili. Zrádce popravili a Čajku pochovali. Na pjonském náměstí dnes stojí její pomník. Byla prohlášena hrdinkou Sovět. svazu. Román Birjukova byl zfilmován.