N. Birjukov ; Z ruského originálu ... přeložil Jan Rek ; doslov napsal Vladislav Stanovský
Hrdinku (ani ostatní postavy románu) si autor nevymyslil. Čajka (vlastně Liza Čajkinová) skutečně žila. Byla to krajská sekretářka komsomolu. Když Němci obsadili 8. října 1941 Pjono, uprchla s jinými komsomolci do močálovitých lesů, rozprostírajících se kolem pjonského jezera. Byla to doba, kdy i někteří Rusové uvěřili hitlerovské propagandě, jež prohlašovala, že se Rudá armáda vzdala. Liza viděla, že je třeba lid o nezlomnosti SSSR přesvědčovat. S novinami, v nichž byla otištěna Stalinova řeč, kterou pronesl 7. listopadu na Rudém náměstí, prošla mnoha vesnicemi pjonského kraje, shromažďovala kolem sebe skupiny spolehlivých lidí a řeč předčítala. Němci se snažili tajemnou dívku umlčet, ale mezi Lizinými posluchači se zrádce nenašel. Její úkryt však prozradil bývalý statkář a jeho syn. Němci stavení, v němž chtěla Liza přespat, zapálili a Lizu strašně umučili. Zemřela hrdinně, se zvoláním: "Umírám za vlast, za Stalina". Partyzáni Lizu pomstili. Zrádce popravili a Čajku pochovali. Na pjonském náměstí dnes stojí její pomník. Byla prohlášena hrdinkou Sovět. svazu. Román Birjukova byl zfilmován.