Jedna z nejposvátnějších a nejvýznamnějších knih hinduistické Indie vůbec, nedílná součást eposu Mahábháraty, obsahuje 16 kapitolek, v nichž Kršna, ztělesnění boha Višnua a Ardžunův vozataj, vysvětluje zásadní principy staroindického myšlení. Skladbu doplňuje výběr z komentářů dvou nejznámějších filozofů indické védánty - Šankary (asi 766-620) a Rámánudži (1017-1137). Překlad, provázený bohatým poznámkovým aparátem, představuje první pokus převést Gítu do češtiny přímo ze sanskrtu.