Henry David Thoreau ; [z anglického originálu ... přeložila a poznámkami opatřila Jaroslava Kočová ; ilustrace Lucie Straková]
Oslava chůze a poutnictví, zároveň naléhavá výzva k životu v souladu s přírodou. Esej amerického prozaika, přírodovědce a filozofa, který ve svých dílech předjímal mnohé z moderního ekologického myšlení.
V textu z roku 1861 se Thoreau zabývá uměním chůze - na mysli nemá moderní cílevědomé sportování, ale zdánlivě bezcílné toulky po lesích, mezi kopci a lukami, při kterých zažívá pocit intenzivního souznění s krajinou. Souznění s divokou přírodou dává do protikladu s městským životem, technickou civilizací, pokrokem a pohodlím ("Naději a budoucnost nespatřuji v trávnících a obdělaných polích, ani v obcích a městech, ale v neprostupných a bublajících bažinách."). Některé z myšlenek a otázek, které Thoreau ve svém eseji předestírá, působí dodnes velmi moderně, až jasnozřivě, ačkoli byly vysloveny před sto padesáti lety.