Kathrin Schmidtová ; z německého originálu přeložily Renáta Tomanová a Iva Kratochvílová
Najít vlastní minulost, vzpomínky, city, vztahy i spojitost s vlastním tělem. Po závažné mozkové příhodě musí Helena projít tuto cestu vlastní zraněnou myslí a najít sebe sama, svou vlastní identitu.
Částečná ztráta paměti, ochrnutí téměř celého těla a neschopnost mluvit uvrhla Helenu do naprosto kafkovské situace: Co se to kolem ní děje, v jakém těle je to uvězněna a jaký vztah má k lidem, kteří se kolem ní pohybují? Konfrontována s tou "cizí ženou v cizím pokoji", jíž se sama sobě stala, neschopna komunikace a oddělena pocitově od svého těla i osudu, vidí svou situaci i své postupně se vybavující vzpomínky jakoby zvenčí, citově nezúčastněně. Může tak svůj život nahlížet z objektivního nadhledu, ohmatávat jej a uvědomit si, jaký že život to vedla, jaký vztah měla s vlastním mužem, dětmi, přáteli, co vše její život ovlivnilo. Postupné nalézání cesty k sobě samotné je stejně obtížné a bolestné jako fyzická rehabilitace. Autorka, psycholožka, vychází z vlastní zkušenosti, od níž se ovšem odrazila k velkému literárnímu příběhu, v němž dokázala skloubit niterné prožitky s působivým vylíčením doby a místa.