Alessandro Piperno ; přeložila Alice Flemrová
Román významného italského prozaika a literárního vědce je portrétem tří generací římské židovsko-katolické rodiny, jejíž příslušníci i přes ekonomické jistoty mají příliš daleko k pocitu štěstí či uspokojení.
Vypravěčem příběhu je Daniel Sonnino, vysokoškolský pedagog přednášející literaturu na jedné z římských univerzit, postava stejně rozporuplná jako všichni členové jeho rodiny, které v širokém záběru představuje. Daniel je člověkem utápějícím se v pocitech vykořeněnosti, v až neurastenických záchvatech vyplývajících z nedůvěry ve své schopnosti nebo v komplexech nerozhodnosti, vzteku a pohrdání. Tyto povahové vlastnosti se pochopitelně promítají i v tomto textu, kde zobrazuje nejbližší příbuzné a proto se zdá, že jeho snahou je vykreslit tyto postavy "s těmi nejhoršími úmysly". S rentgenovou precizností proto odhaluje jejich nedostatky, špinavosti a provinění, v jejich jednání a chování nenachází nic dobrého, už vůbec nemluvě o charakteru těchto osob, jenž je podřízen hromadění majetku a snaze patřit ke smetánce "věčného města" nad Tiberou. Příznačné ovšem je, že Daniel ostrou kritiku uplatňuje i na sebe, a to i v těch pasážích, kde vypravuje o svém prvním milostném vzplanutí ke spolužačce jménem Gaia.