Narozen 4. ledna 1900 v Čáslavicích u Třebíče, zemřel 2. července 1984 v Praze. Manželka Jitka Fučíková (1903-1987) byla překladatelkou; překladateli jsou také oba zeťové, Jindřich Pokorný (1927-) a Josef Čermák (1928-).
Od roku 1927 byl redaktorem literárních a uměleckých časopisů (Tvar, Listy pro umění a kritiku). Působil v nakladatelstvích Melantrich, J. R. Vilímek, Vyšhrad a Universum, v nakladatelství Vyšehrad také pracoval jako korektor. Roku 1950 byl zatčen a 1952 odsouzen k 15 letům vězení, 1960 amnestován; od 1960 v důchodu. 1968-69 se podílel na vypracování koncepce obnoveného nakladatelství Vyšehrad.
Soustavně věnoval kritickou pozornost soudobé poezii i próze (zejm. dílu F. Halase, J. Demla, J. Zahradníčka, J. Seiferta, J. Hory, J. Čepa, J. Durycha) a literatuře pro mládež (O knihu pro mládež, 1941). Byl editorem díla F. X. Šaldy, v 70. letech sestavil a komentoval pro samizdatovou edici Rukopisy VBF výbory z díla J. Čepa (6 svazků), J. Demla (14 svazků) a J. Zahradníčka (7 svazků). Samizdatově původně vyšly i soubor vzpomínkových esejů Sedmero zastavení (1977, München 1981) a Čtrnáctero zastavení (1984 a 1985, knižně Praha 1992), věnovaných vybraným tvůrčím osobnostem meziválečné české literatury. Posmrtně byly kriticko-esejistické práce vydány v souboru Setkávání a míjení (samizdat 1988, knižně Praha 1995), literární studie v souboru Píseň o zemi (samizdat 1989, knižně Praha 1994).
Je spoluautorem (s J. Pokorným) výkladového slovníku Zakopaný pes aneb O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova (1976, rozšířené s titulem Zakopaný pes aneb O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví, 1992). Souborné Dílo Bedřicha Fučíka vycházelo v 80. letech samizdatově a v 90. letech v nakladatelství Melantrich. Překládal z němčiny (M. Broda, H. Falladu), ruštiny (I. A. Gončarova) a angličtiny (W. Catherová).