Narozen 20. června 1923 v Praze. Zemřel 21. března 1993 v Praze.
Základním polem jeho vědeckého zájmu byla oblast islámských dějin. Jeho práce na tomto poli vyvrcholila moderním překladem Koránu do češtiny. V 50. letech se věnoval výzkumu arabsko-slovanských vztahů, tematice arabských cestovatelů ve střední Evropě (Ibn Jacqúb, Abú Hamíd al-Gharnátí) a problematice vztahu Danteho Alighieriho k islámu. Od 60. let se dalším polem jeho vědecké aktivity stala oblast afrických dějin. Pod jeho vedením byly publikovány dvoudílné Dějiny Afriky, v nichž je autorem kapitol o dějinách Maghribu, Súdánu a subsaharské Afriky. Zúčastnil se projektu Fontes Africae Historiae. 1969 se stal členem mezinárodního vědeckého výboru UNESCO na přípravě osmisvazkové publikace Histoire générale de l?Afrique. Je dále autorem řady kapitol pro Cambridge History of Africa, přispěl rovněž do Encyclopaedia of Islam. Vydal geograficko-politické přehledy o Maroku, Sjednocené arabské republice a Libyi v edici Zeměmi světa. V publikacích Orientálního ústavu věnoval v 70. letech pozornost palestinské otázce a úloze islámu v politice.
Jeho rozsáhlá a systematická aktivita překladatelská je významným příspěvkem k rozvoji české kultury a vzdělanosti. Přeložil do češtiny a komentoval klíčová díla arabských filozofů (Ibn Tufajl), cestovatelů (Ibn Battúta), historiků (Ibn Chaldún, Mascúdí) i moderních autorů (Šarkáwí, Táhá Husajn, Kanafání). Odbornou literaturu překládal z angličtiny, ruštiny a němčiny.