Narozen 25. dubna 1883 v Hřmeníně u Jičína, zemřel 29. prosince 1966 v Praze.
Po studiích se stal středoškolským profesorem, krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909-12 byl profesorem gymnázia v Kolíně a 1912-21 pak v Litomyšli, od roku 1921 působil na reálce v Praze-Smíchově.
Roku 1924 získal doktorát filozofie za práci Flaubertova estetika, v roce 1928 se habilitoval na univerzitě v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936-38 působil současně i na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu, kde v období 1945-52 vedl romanistiku.
Jako literární historik se věnoval studiu klasicismu (Boileau), literatury 19. století (Flaubert). Je autorem monumentálních Dějin francouzské literatury (1949) a soustavně v odborných i popularizujících časopisech referoval o francouzské literatuře.
V překladatelské činnosti se věnoval především literatuře 19. století (Balzac, Vigny, Flaubert, Rolland).