Narozen 13. června 1909 v Praze, zemřel 2. července 1983 v Praze. Otec spisovatele a překladatele Ondřeje Neffa (*1945). Jeho manželkou byla herečka Osvobozeného divadla a dramatička Vlasta Petrovičová (1903-1980), se kterou spolupřekládal z ruštiny.
V letech 1935-39 působil jako redaktor a cizojazyčný lektor v nakladatelství Melantrich. Od roku 1939 se věnoval literární činnosti ve svobodném povolání.
Do literatury vstoupil detektivními prózami (povídka Papírové panoptikum, 1934, romány Lidé v tógách, 1934, Třináctá komnata, 1944), pohádkami a satirami. Navázal psychologicky laděnými prózami (romány Malý velikán, 1935, Dva u stolu, 1937, Bůh zbytečnosti, 1939, milostné romaneto Marie a zahradník, 1945). Těžiště díla spočívá v historické próze - román Srpnovští páni (1953), pentalogie Sňatky z rozumu (1957), Císařské fialky (1958), Zlá krev (1959), Veselá vdova (1961), Královský vozataj (1963) a historicko-parodická trilogie Královny nemají nohy (1973), Prsten Borgiů (1975), Krásná čarodějka (1980).
Napsal Filozofický slovník pro samouky aneb Antigorgias (1948, přepracované vydání 1993). Byl rovněž autorem nebo spoluautorem filmových scénářů (Gabriela, 1941, Mladá léta, 1952, Třináctá komnata, 1968). Posmrtně vyšla vzpomínková kniha Večery u krbu (1986, s O. Neffem).
Překládal beletrii z němčiny, z ruštiny a z francouzštiny. Ve shodě se zaměřením vlastního díla si k překladům vybíral historické texty.