Narozen 16. července 1904 v Kroměříži, zemřel 13. května 1991 v Praze.
Po maturitě na reálné škole v Kroměříži v roce 1922 a doplňovací maturitě na gymnáziu v Chrudimi v roce 1923 studoval během let 1923-1927 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a němčinu. Roku 1935 získal titul PhDr., v roce 1966 vědeckou hodnost CSc. V letech 1927-1945 vyučoval na obchodní akademii v Kroměříži a podílel se na činnosti místního ochotnického divadla. Od roku 1945 žil v Praze, učil na Dívčí obchodní akademii a na Československé obchodní akademii. Od roku 1953 externě, od roku 1957 do odchodu do důchodu v roce 1970 interně přednášel dějiny české a slovenské kultury na katedře pedagogiky Vysoké školy ekonomické.
V širokém rozpětí jeho zájmu o českou kulturu 19. a počátku 20. století stálo v popředí divadlo (studie Neruda a české divadlo, 1941, a Jaroslav Vrchlický divadelním kritikem, 1949, monografie Hana Kvapilová, 1941, Jindřich Mošna, 1954, Jaroslav Průcha, 1961, Kroměřížské ochotnické divadlo 1865-1965, 1965) a výtvarné umění (práce o regionálních výtvarných umělcích, odborné a populárně naučné studie, katalogy k výstavám, publikace o M. Švabinském Okouzlený satyr, 1972, Švabinského český Slavín. Sto portrétů Maxe Švabinského, 1973, monografie Max Švabinský, 1984, Švabinský očima jeho žákù, 1990). Byl autorem či spoluautorem řady učebnic literatury a teoretických prací o středních a vysokých odborných školách. Dětem je určena jeho sbírka příběhů z českých činoher Z pohádky do života (1947) a próza Pampelišky (1947). Celý život hojně publikoval v časopisech a odborném tisku literárně- a divadelně-vědné články a recenze. V letech 1970-84 redigoval časopis Odborná škola. Ve 40. letech vydal několik překladù.