Narozena 11. září 1944 v Táboře.
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studovala 1962-67 obor klínopis a prehistorie. Od 1967 byla zaměstnána v Náprstkově muzeu a Orientálním ústavu Československé akademie věd. Roku 1968 složila rigorózní zkoušku v oboru klínopis. 1968-71 prošla vědeckou aspiranturou spojenou s výzkumnými pobyty na Philippově univerzitě v Marburgu. Po obhájení kandidátské dizertace (1971) se stala vědeckou pracovnicí Národního muzea, kurátorkou starověké předoasijské sbírky Náprstkova muzea, od 1979 je ředitelkou Náprstkova muzea. Roku 1988 obhájila doktorskou dizertační práci Chetitský správní systém ve světle hospodářských a inventárních dokumentů. Od 1990 je prezidentkou Československého, respektive Českého výboru Mezinárodní rady muzeí (ICOM) a od 1993 členkou výboru její Evropské regionální skupiny.
Zabývala se problematikou literatur starověkého Předního východu (diplomová práce Kritické vydání mýtu o Etanovi, 1967, kandidátská dizertace Pohádka o Appuovi a Mýtus o Chedammovi, 1971, studie o chetitském překladu Atrachasíse), v souvislosti s působením v Náprstkově muzeu se nyní věnuje zejména problematice materiální kultury a hospodářských dějin starověké Malé Asie. Vedle chetitologických publikací vycházejících ze zpracování primárních dokumentů v Akademii věd a literatur v Mohuči je rovněž autorkou populárně naučných přehledů o historickém a kulturním vývoji starověkého Předního východu, připravila též několik autorských výstav. Překládá texty chetitské a akkadské (babylonsko-asyrské) literatury do češtiny.