Narozen 30. května 1968 v Písku.
Po absolvování oboru rusistika a klasická filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a po dvousemestrovém externím studiu literatury a teologie v Mnichově přednášel kulturu ruského středověku na katedře rusistiky (transformované roku 1993 na Institut východoevropských studií). Od roku 1997 působil vědecky i pedagogicky na transformované katedře komparatistiky (Centrum komparatistiky), od roku 1998 jako docent, od roku 2000 byl ředitelem Centra komparatistiky. FF UK opustil v roce 2005. Od roku 2008 je ředitelem Knihovny Václava Havla.
Od počátku 90. let se intenzivně zasazuje o pravidelné vydávání revue pro křesťanství a kulturu Souvislosti a hojně přispívá i do dalších kulturních periodik, např. do Listů filologických, Světové literatury, Literárních novin. Rusistické studium (včetně zahraniční stáže) zúročil v dvoudílné publikaci Rusko (Brno 1993-1994), vydané v autorské spolupráci s M. Zadražilovou. Spolu s ní také uspořádal a vydal antologii českých překladů ruské emigrační poezie. Obě publikace patří obsahem i zpracováním k špičkovým pracím poválečné české rusistiky.
Českou veřejnost překvapil svými "hněvivými esejemi" o morálním úpadku soudobé společnosti a promarnìných šancích její obrody a záchrany včetně pastorační role modernizovaného, světu otevřeného a znovu blízkého nového modu křesťanství a zejména katolictví. Ohlas vzbudila už první autorova publikace tohoto druhu My první křesťané (1994) i o nic méně polemická, byť více na literaturu soustředěná a názorově ostře vyhraněná syntéza Česká katolická literatura v evropském kontextu (1998); silně polemický a zároveň osobně konfesní ráz má próza Kniha Kraft (1996).
V Centru komparatistiky se věnoval především kultuře pozdní antiky, zvláště vztahům mezi "pohanskou" a křesťanskou religiozitou. K této literární oblasti jsou směřovány též jeho nové práce překladatelské. Překlad Órigenova komentáře k Písni písní je doprovozen studií o problematice překladatelských a interpretátorských metod pozdní antiky.