Narozen 16. listopadu 1909 ve Vídni (Rakousko), zemřel 30. listopadu 1989 v Praze.
Studoval na Právnické fakultě (1928-32) a od roku 1931 i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde navštěvoval přednášky v klínopisném semináři Bedřicha Hrozného.
Na Německé univerzitě v Praze studoval od 1930 babylonské, asyrské a chetitské právní texty u M. San Nicolò a P. Koschakera.
V letech 1932-1936 studoval rovněž klasickou filologii a dějiny starověku. V letech 1934-35 ve svých studiích pokračoval v Paříži u V. Scheila a v Lipsku u B. Landsbergera (1934-1935 společně s L. Matoušem).
Roku 1935 se stal členem Orientálního ústavu v Praze, po dlouhá léta (1935-50) byl zaměstnán jako úředník pražské finanční prokuratury.
Jeho habilitační práce o starobabylonském dědickém právu byla přijata až roku 1947. Na Právnické fakultě UK mohl vyučovat jenom do čistek po převratu 1948.
Od 1950 do odchodu do důchodu 1971 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu Československé akademie věd.
Jako hostující profesor přednášel 1954 a 1958 na Právnické fakultě univerzity ve Varšavě a v Leningradu (St. Petersburgu), byl nositelem čestného doktorátu univerzity v Krakově (1964), 1970 byl jmenován stálým členem-korespondentem Académie des Inscriptions et Belles Lettres (Institut de France) v Paříži.
Zabýval se zejména výzkumem pramenů k dějinám právních a společensko-ekonomických vztahů zemí starověkého Předního východu. Byl též členem redakčních rad časopisů Archív orientálního, Nového Orientu a New Orient Bimonthly.
Kromě vědecké práce se věnoval i popularizaci výsledků výzkumu starého Předního východu a překladatelské činnosti ze sumerského a akkadského (babylonsko-asyrského) písemnictví do češtiny. Jeho osobní bibliografie obsahuje okolo 500 položek vědeckých i populárních monografií, článků, recenzí a překladů.