Narozen 6. února 1926 v Praze, zemřel 1. července 1987 tamtéž.
V letech 1945-46 studoval arabštinu na jazykové škole při Orientálním ústavu, 1946-50 absolvoval na Univerzitě Karlově arabštinu a semitistiku, perskou a tureckou literaturu a egyptologii.
Od 1950 působil jako asistent na katedře Předního východu a Indie, 1952 získal titul PhDr., 1959 se stal docentem arabistiky a etiopistiky, 1966 získal titul CSc., 1968 byl jmenován mimořádným a 1980 řádným profesorem semitské filologie.
V letech 1968-74 stál v čele katedry věd o zemích Asie a Afriky, byl členem redakčních rad časopisů Archív orientální a Nový Orient. Jeho působnost na Univerzitě Karlově byla velmi plodná, neobyčejně rozsáhlá byla jeho pedagogická činnost. Zanechal za sebou několik generací žáků s různorodým vědeckým zaměřením.
Značnou část svého badatelského zájmu věnoval oblasti arabské literatury, zvláště pak arabské poezie (dílo al-Ahwase al-Ansárího). Synteticky zpracoval dějiny arabské literatury, systematicky překládal klasickou i moderní arabskou poezii, středověkou lidovou literaturu i literaturu moderní.
Věnoval se rovněž studiu arabských rukopisů na území Československa, zvláště ve Strahovském klášteře, Státní knihovně v Praze a v Univerzitní knihovně v Bratislavě. Zajímal se o arabskou filozofii a klasický i moderní islám. Napsal rozsáhlou studii o filozofu Ibn Sínovi a připravil výbor z jeho díla.