Narozen 9. července 1882 ve Džbánově u Vysokého Mýta, zemřel 17. května 1965 v Praze.
Gymnázium studoval ve Vysokém Mýtě, po maturitě strávil půl roku v semináři v Římě. Poté studoval obory čeština a němčina na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1907 získal titul PhDr. Po promoci vyučoval do roku 1919 na gymnáziu v Hradci Králové, s výjimkou let 1911-1912, kdy studoval na univerzitě v Moskvě, a první světové války, kterou prožil na bulharské frontě. Od roku 1919 až do odchodu do důchodu v roce 1942 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Praze na Žižkově. Roku 1945 se do zaměstnání vrátil, v roce 1950 odešel definitivně do důchodu.
Kromě pedagogické práce se celý život věnoval činnosti publicistické, přispíval do řady periodik (Besedy Času, Časopis pro moderní filologii, Kritika, Lidové noviny, Národní osvobození, Národní práce, Nové Čechy, Právo lidu, Samostatnost, Slovanský přehled, Tribuna, Venkov) a práci literárně-historické. Z české literatury se zaměřoval především na autory 19. století.
Druhou, významnější částí jeho literárně-historického zájmu byla literatura ruská. Zabýval se hlavně klasickou ruskou literaturou, po první světové válce informoval českou veřejnost o sovětské literatuře, sledoval i ruskou emigrantskou literaturu. Knižně vyšly např. jeho práce Tragika v životě a díle ruských spisovatelů a jiné články o ruské literatuře (1925), V. G. Bělinskij (1946), Podnik Artamonových Maxima Gorkého (1946). Překládal z ruštiny.