Narozen 28. března 1894 v Praze, zemřel 18. dubna 1955 tamtéž.
Na české univerzitě v Praze vystudoval bohemistiku, slavistiku a literární komparatistiku, 1919 získal titul PhDr.
Působil v univerzitní knihovně v Praze, 1939-45 jako ředitel Slovanské knihovny, 1945-49 ředitel Národní a univerzitní knihovny. 1949-51 byl vedoucím bibliografie slavik ve Slovanském ústavu Československé akademie věd. Roku 1951 přednášel dějiny polské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Těžištěm jeho činnosti byla práce bibliografická a lexikografická. Ve spolupráci s J. Fochem sestavil Soupis cizozemských periodik v knihovnách Československé republiky I, II (1929). Studiemi, články a recenzemi z oboru slavistiky přispíval do řady periodik, zejména do Národních listů. Spoluautor učebnice Po czesku bez uczenia. Przewodnik praktyczny języka czeskiego i Republiki czechosłowackiej (Praha 1948).