Narozen 9. června 1920 v Násedlovicích u Kyjova, zemřel 13. června 2002.
V roce 1947 se přestěhoval do Olomouce, kde se stal profesorem Slovanského gymnázia. Souběžně byl v letech 1947-50 lektorem, poté v období let 1950-54 odborným asistentem na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a následně 1954-58 byl docentem na Vysoké škole pedagogické v Olomouci.
Potom přešel na katedru romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde v letech 1958-63 působil jako docent, roku 1963 byl jmenován profesorem a poté byl 1968-69 vedoucím katedry.
Zabýval se dějinami klasické i moderní španělské literatury (Španělská literatura, 1968, Stručné dějiny španělského dramatu, 1977) a dějinami literatur Latinské Ameriky (O kubánské literatuře, 1964, Stručné dějiny chilské litertury, 1980). V centru jeho vědeckého zájmu stojí dílo M. de Cervantese (Cervantesův Don Quijote, jeho smysl a význam, 1955) a žánr pikareskního románu (Španělský pikareskní román a realismus, 1963). Věnuje se rovněž španělskému verši (En busca del verso espaňol, 1975, Rozbory hispanských básnických textů, 1984) a strukturální analýze textů (Análisis estructural de textas hispanos, Madrid 1969).
Kromě odborných prací vydaných knižně publikoval značné množství vědeckých statí, popularizačních článků a recenzí v odborném tisku i časopisech. Podílel se na vybudování české hispanistiky. Překládal ze španělštiny.