Narozen 1. května 1908 v Říčanech u Prahy, zemřel 28. července 1969 na Dobříši. Druhá manželka Marie Janů (později provdaná Pluhařová, narozená 1921) je překladatelkou z francouzštiny.
Po maturitě (1927) na reálném gymnáziu v Praze studoval v letech 1927-32 bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1936 získal titul PhDr. V roce 1968 získal titul CSc. a současně se stal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy docentem. Ve 30. a 40. letech vyučoval na středních školách ve Strakonicích a v Praze. Od roku 1949 přednášel dějiny české a slovenské literatury na Vysoké škole politických a hospodářských věd, pak na Fakultě mezinárodních vztahů Univerzity Karlovy a v letech 1952-53 souběžně externě přednášel na Filmové fakultě Akademie múzických umění. V letech 1953-59 pracoval jako redaktor v nakladatelství Československý spisovatel a 1955-58 byl šéfredaktorem časopisu Nový život. Poté přednášel v Ústavu pro dálkové studium učitelů respektive v Ústavu pro učitelské vzdělání při Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1968 působil v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V literárněvědecké a kritické práci se zaměřoval na českou poezii 20. století, z níž mu byly blízké zejména spiritualisticky laděné proudy. Věnoval se rovněž německé literatuře a po roce 1945 literatuře slovenské (monografie František Hečko, 1967). Uspořádal několik antologií české poezie i prózy.