Narozen 20. ledna 1900 Němeticích (u Valašského Meziříčí), zemřel 24. června 1961 v Praze
Po maturitě (1919) na gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval češtinu, moderní filologii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (do 1923) a Univerzity Komenského v Bratislavě, kde roku 1924 získal doktorát. Patřil k Literární skupině a později k Moravskému kolu spisovatelů. V letech 1925-30 byl redaktorem kulturní rubriky deníku České slovo, 1930-48 knihovníkem Ústřední knihovny hl. m. Prahy (s výjimkou let 1940-45, kdy byl vězněn). Po 1948 byl spisovatelem ve svobodném povolání. Je autorem básnických sbírek (Zraje réva, 1932, Hvězdy a pouta, 1950, Hořící šalvěj, 1959), povídek (soubor Vraždící pianola, 1928), cestopisných črt (Modrý jas, 1936 a 1939). Překládal prózu z němčiny, méně z angličtiny.