Narozen 29. března 1904 v Nových Sídlech u Litomyšle, zemřel 1. června 1975 v Olomouci.
Po studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a ve Francii se stal středoškolským profesorem češtiny a francouzštiny v Kladně a v Praze.
S rumunštinou se blíže seznámil v kurzech vedených v Praze rumunským profesorem Gheorghe Stacou. Spolupracoval s Dumitrem Crânjalou při propagování české literatury v Rumunsku a při překládání z rumunštiny. Uveřejnil informativní studii Přehled vývoje a směrů současného písemnictví rumunského (1938).
V letech 1950-51 se podílel na založení samostatného studijního oboru rumunistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde zahájil přednášky z dějin rumunské literatury. V dalších letech působil jako profesor francouzské literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde spolu s Vladimírem Hořejším obnovil i lektorát rumunštiny.