Narozen 16. září 1910 v Olomouci, zemřel 12. května 1967 tamtéž. Získal titul PhDr.
Po skončení studií (1937) vstoupil do kláštera benediktinů v Praze-Břevnově a přijal jméno Vavřinec. V roce 1941 z řádu vystoupil.
V letech 1941-44 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Velehrad v Olomouci, v letech 1946-48 pracoval jako překladatel, redaktor a lektor pro nakladatelství Universum a 1947-53 pro nakladatelství Vyšehrad v Praze. Od roku 1953 byl v invalidním důchodu.
Kromě literárně kritické a publicistické činnosti (publikované např. v časopisech Archa, Řád, Rozpravy Aventina, Obzory) se věnoval katolickým církevním dějinám, filozoficko-náboženské esejistice a estetice.
Autor životopisných monografií (František Sušil, 1946, Svatý Řehoř Veliký, 1946, Kronika o svaté Johance z Arku, 1947, Cesta svaté Terezie Ježíškovy, 1970), literárních studií (České překlady Havrana, 1931, Princip českého verše, 1948), estetických a filozofických spisů (Řád života, 1944, Principy sociální etiky 1, 2, 1945, 1946, Řád morální a řád umělecký, 1948, Filosofie umění, 1948), esejistických knih (Obraz, maska a pečeť, 1946, Vítr a voda, 1946, Stavitelé věží, 1947) a spoluautor soupisu nezávadné četby Klíč k dobré literatuře (1937).
Pokusy o vlastní uměleckou tvorbu (poezii a povídky) zůstaly povětšinou v rukopise. Překládal z angličtiny, němčiny, francouzštiny a latiny, nejvíce díla náboženského zaměření. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.