Zofia Nałkowska ; Z pol. přel. a úv. [naps.] Helena Teigová
Členka Komise pro vyšetřování nacistických zločinů, známá polská spisovatelka podává v těchto osmi prózách beletrisovaný referát o zkušenostech, kterých nabyla ve své funkci. Až na poslední resumující medailon o Osvětimi zříká se vlastního komentáře a téměř všude podává to, co od přímých účastníků slyšela. "Tato kniha je zrcadlem úžasu, úžasu člověka nad fakty, které se staly a které člověk není s to pochopit. Proto je tento úžas zároveň nejsilnějším protestem proti tomu, jaký osud připravili lidem lidé. Polská lit. kritika jednomyslně klade tuto knihu na jedno z nejvyšších míst polské povál. prózy " (Z předml.)