Vicente Blasco Ibáñez ; ze španělského originálu přeložil a poznámkami opatřil Václav Cibula ; doslov Oldřich Bělič ; ilustroval Miloslav Troup
Román významného španělského spisovatele (1867-1928) zachycuje ve vzájemných vztazích nesnesitelný život zemědělských dělníků v okolí jihošpanělského města Jerezu na rozhraní 19. a 20. století a svět jejich vykořisťovatelů - aristokracie, městské buržoasie a statkářů - v jeho typicky španělské podobě feudálního útlaku spojeného s kapitalistickým vyssáváním. Ústředním dějovým motivem je povstání andaluských bezzemků a zemědělských dělníků proti majitelům vinic a latifundistům, jehož organisátorem a vůdcem je revolucionář Salvatierra, který je v románě hlasatelem autorových revolučních idejí. Podaří se mu sice přimět dělníky k vzbouření, nepřinese jim však slibované úlevy, neboť povstání, jež má posud převážně anarchistický ráz, je v zárodcích potlačeno. - Román patří k vrcholným dílům autora, který se ve své pozdější tvorbě odchýlil od revoluční cesty a zabředl do plytkého naturalismu.