První román maďarského básníka, prozaika a esejisty vypráví o mladém studentovi, žijícím dvojím životem. Autor zde na pozadí Hauffovy pohádky (z počátku 19. století) a Freudovy teorie, a to z pozice mnohem více etické než psychologické, řeší tehdy módní téma rozdvojení lidské mysli či jejího dvojího "já", přičemž se zamýšlí nad dobrem a zlem v člověku.