Narozen 14. února 1925 v Košicích, zemřel 15. srpna 2002 v Praze. V době nesvobody zapůjčil svoje jméno Ladislavu Hradskému. Syn Petr Rákos byl prozaik.
Pocházel z maďarské rodiny židovského původu, která do deportace žila v Košicích. Jako kvartán absolvoval v letech 1938-39 košické státní královské a premonstrátské gymnázium, od následujícího roku pokračoval v rozdělené části gymnázia na státním královském gymnáziu Jánose Hunfalvyho a jako horlivý frankofil navštěvoval Alliance Francaise. Od podzimu 1944 byla celá rodina internována v Osvětimi, na jaře 1945 se odtud vrátil sám. Později přesídlil do Prahy, kde na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval obor historie - filozofie (PhDr.). V letech 1949-52 pracoval v tiskové agentuře Pragoipress jako překladatel z maďarštiny. Od roku 1952 do odchodu do důchodu 1990 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako pedagog a od 50. let také nepřetržitě takřka čtyři desetiletí stále jako vedoucí po válce obnoveného oboru maďarštiny; k životnímu jubileu byl jmenován profesorem. V Segedíně byl v roce 1991 zvolen předsedou Mezinárodní společnosti pro maďarskou filologii a tuto funkci vykonával po volební období od roku 1992; je členem Maďarské akademie věd.
Široce se podílel na propagaci maďarské literatury v Československu a později v České republice. Stál také u kolébky Sdružení pro česko-maďarské porozumění, byl zakládajícím členem Svazu Maďarů žijících v českých zemích. Spolupodílel se také na vydávání časopisu Homokóra (Přesýpací hodiny) a působil při studentském sdružení Maďarů v Čechách Endre Ady kör. Působil i jako redaktor menšinového časopisu Amicus. Maďarskou literaturu popularizoval předmluvami a doslovy k českým vydáním a česky i maďarsky psanými časopiseckými studiemi a články, které posléze sebral do svazků jako Tények és kérdőjelek (Fakta a otazníky, Bratislava 1971), Az irodalom igaza (Pravda literatury, Bratislava 1987), Prágai örjárat (Pražská hlídka, Bratislava 1995). Svou habilitační práci Rhytm and Metre in Hungarian Verse vydal v univerzitním sborníku Acta Universitatis Carolinae, Philologica Monographia 1966. Je autorem vysokoškolských skript (Maďarská literatura XX. století, 1953; Úvod do maďarských dějin pro studující maďarského jazyka a literatury, Praha 1954; A magyar irodalom története - Dějiny maďarské literatury, Bratislava 1965 a 1968), monografie o Endre Adym, redaktorem a částečně i autorem slovníku maďarské literatury v češtině (Slovník spisovatelů - Maďarsko, Praha 1971). Z editorské činnosti se zasloužil zejména o česká vydání vybraných spisů řady maďarských autorů, např. Zs. Moricze, sestavil antologii básníků maďarské moderny Nyugatu (Velká generace, Praha 1982) či reprezentativní výbor z maďarské literární vědy (Teorie literatury v zrcadle maďdarské literární vědy, Praha 1986).