Narozen 12. března 1915 v Praze. Zemřel 5. dubna 1991 v Praze.
Značnou část života pobýval v zahraničí. Dětství prožil s rodiči ve Francii, USA, Německu a Itálii, během středoškolských studií (maturoval 1934 na Akademické gymnáziu v Praze) strávil dva roky ve Švýcarsku a Francii. Také během vysokoškolských studií na Univerzitě Karlově (dějiny umění a orientalistiku na Filozofické fakultě i Lékařskou fakultu ukončil 1939) žil zčásti v zahraničí, od 1937 většinou v Paříži, kde do 1938 studoval medicínu na Sorbonně a 1938 působil jako kulturní dopisovatel Lidových novin. Roku 1939 vstoupil do československé divize francouzské armády, 1940 byl evakuován do Anglie, kde zakrátko začal pracovat pro rozhlasovou stanici BBC v Londýně; 1943 se stal válečným zpravodajem britského rozhlasu v severní Africe, na Středním Východě, v Indii, Číně, Persii, Itálii, později i ve Francii, Belgii a Německu; po skončení války byl zpravodajem v Egyptě a na Dálném Východě. Na podzim 1945 se vrátil do Prahy, ale vzhledem k novinářské práci nadále hojně cestoval. Postupně se přiklonil k práci spisovatelské. V letech 1951-54 byl z politických důvodů vězněn. Od 60. let žil střídavě v Praze a Londýně. V období 1989-90 byl předsedou českého centra PEN klubu.
Autor reportáží (Oheň proti ohni, 1947) a próz s tématem války (povídkový cyklus Problémy nadporučíka Knapa, 1946, román Válka pokračuje, 1949), autobiograficky laděných próz (Pravděpodobná tvář, 1963, Studené slunce, 1967, Podivné lásky, 1988) a životopisné knihy o svém otci Alfons Mucha (1965). Publikoval v českých i zahraničních periodikách, byl autorem filmových scénářů. Překladatelské činnosti se věnoval zejména v 50. a 60. letech, překládal hlavně z angličtiny, okrajově z francouzštiny, zaměřoval se dramatickou tvorbu, překládal však i romány.