Narozen 26. března 1928 v Brně. Otec Ing. Jan Osolsobě příležitostně překládal, bratr JUDr. Jiří Osolsobě (1918-75) byl zahraniční letec RAF a autor válečných vzpomínek Zbylo nás devět (napsány 1947, vyšly 1988). Syn Petr (1962-) je profesor FF MU, filozof a estetik.
Po maturitě (1947) na reálném gymnáziu v Brně studoval divadelní vědu a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně; 1953 získal titul PhDr.
Od ukončení studií (1952) až do odchodu do důchodu (1989) působil jako dramaturg v souboru operety brněnského Státního divadla (s výjimkou let 1956-59, kdy byl dramaturgem činohry, a sezony 1980-81, kdy pobýval na stipendiu v Nizozemsku). 1990 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu dějin a teorie divadla Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd a 1991 dramaturgem Hudebního divadla v Karlíně v Praze. 1993 získal stipendium na Graduate School of the City University of New York. 1994 se stal docentem Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Od 80. let často přednášel a publikoval v zahraničí (Velká Británie, Holandsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko), je členem řady českých a mezinárodních institucí (od 1970 člen exekutivy International Association of Semiotic Studies, od 1990 prezident národního centra International Association of Theatre Critics).
Autor děl z teorie umění, sémiotiky (Mnoho povyku pro sémiotiku, 1992) a teorie komunikace, aplikovaných zejména na oblast muzikálu (Muzikál je, když..., 1967; Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Teorie jedné komunikační formy, 1974; Marsyas, Apollón a Dionýsos - Přibližování k muzikálu, 2 svazky, 1996; série rozhlasových pořadů Tajemství muzikálu, 1996), účastnil prací na týmových dílech (Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, 1980; Encyclopaedic Dictionary of Semiotics, 1986) a přispíval do odborných i dalších periodik. Jako jeden z mála českých teoretiků divadla a estetiky je pravidelně citován předními osobnostmi světové teorie (U. Eco, T. Sebeok).
Editorsky připravil a obsáhlými doslovy opatřil kritická vydání děl O. Zicha Estetika dramatického umění (1996) a J. Veltruského Drama jako básnické dílo (1999). Příležitostně se věnoval divadelní režii.
Svým jménem kryl překlady libret Václava Renče (Ludwig Herzer - Fritz Löhner: Země úsměvů) a Josefa Koenigsmarka (Victor Léon - Heinrich von Waldberg: Ples v opeře).
Překládá z angličtiny, francouzštiny a z ruštiny, ve shodě se svým profesním zaměřením hlavně hudebně dramatické texty.