Narozen 7. května 1929 v Příbrami. V době nesvobody zapůjčil své jméno překladatelům Janu Vladislavovi a Vlastimilu Fialovi.
Narozen 7.5.1929 v Příbrami. PhDr., literární historik a filozof, práce v oboru, prozaik a básník, překladatel z francouzštiny, španělštiny, němčiny a ruštiny.
Po maturitě (1947) na reálném gymnáziu v Příbrami studoval srovnávací historii literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1952 absolvoval a získal titul PhDr. Do 1958 pracoval jako redaktor v Nakladatelství Československé akademie věd. Po nuceném odchodu z nakladatelství se více než tři desetiletí věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání. 1990 se stal vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu Československé akademie věd (od 1993 Akademie věd České republiky), kde vedl pracovní skupinu pro filozofii 20. století. 1990 absolvoval tříměsíční studijní pobyt v Paříži a 1991 půlroční pobyt ve Vídni. 1996 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracemi Otázky literárního překladu, Od příběhu k románu a Prostor imaginace. Od poloviny 50. let publikoval články, jazykovědné a literárněvědné studie v odborném tisku (Česká literatura, Orientace, Slovo a slovesnost Světová literatura), v 70. a 80. letech (kromě několika příspěvků v revui Světová literatura) jeho původní práce oficiálně nevycházely, svými texty přispíval do samizdatu (Kritický sborník, edice Petlice, Kvart).
Autor teoretických prací z oblasti literatury, filozofických děl i vlastní umělecké prózy a poezie. Intenzivně se zabývá teorií překladu, v knize Otázky literárního překladu (1986) shrnul zásady, postupy a tendence moderní překladatelské práce. Překládá z francouzštiny, italštiny, španělštiny a němčiny, těžiště rozsáhlé překladatelské činnosti spočívá v převodech vědeckých, básnických, ale hlavně náročných prozaických děl románské provenience. K vrcholům jeho překladatelské práce patří přetlumočení textů M. Prousta, S. Freuda a C. Lévi-Strausse.