Jaroslav Putík (* 1923)

Narozen 25. července 1923 v Mostě. ManželkaVěra Stiborová je spisovatelka, dcera Martina z druhého manželství (1955-, provdaná Schepelernová) píše povídky a překládá.

Životopisné údaje

Studium

  • 1938-42: učil se modelářem v Praze-Libni u firmy Otto Hellebrandt
  • 1946-49: Novinářská fakulta Vysoké školy politické a sociální v Praze (titul Ing.)

Povolání

  • novinář, publicista, beletrista a překladatel z francouzštiny a němčiny

Zaměstnání

  • 1945-1946: okresní tajemník Svazu české mládeže v pohraničí
  • od 1948: redaktor Lidových novin (vedoucí zahraničněpolitické rubriky, od 1949 zástupce šéfredaktora)
  • od 1953-59: redaktor Literárních novin (vedoucí zahraničněpolitické rubriky a zástupce šéfredaktora)
  • 1959-63: redaktor zahraničněpolitické rubriky týdeníku Tvorba
  • 1963-64: redaktor Kulturní tvorby
  • 1968-70: vedoucí redaktor kulturního dvouměsíčníku Orientace
  • 70.a 80 léta: anotátor časopisů o výpočetní technice, pod vypůjčenými jmény lektor beletrie pro nakladatelství Odeon a Svoboda, pod jmény kolegů (Z. Frýbort, M. Gregorová, K. Mikulejský, J. Střítecký) překladatel
  • 1990-doposud: literát

Profesní životopis

Od r. 1938 se v Praze učil modelářem. V roce 1940 se účastnil ilegální činnosti levicově orientované organizace Národní hnutí pracující mládeže, r. 1942 byl zatčen a za "přípravu velezrady" do konce války vězněn (mj. v Dachau). Od podzimu 1945 do jara 1946 působil jako okresní tajemník Svazu české mládeže v pohraničí. 1946-49 studoval Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální v Praze (Ing.), současně od r. 1948 pracoval v redakci Lidových novin (byl vedoucím zahraničněpolitické rubriky, od r. 1949 zástupcem šéfredaktora).

Po vojenské službě (1951-53) vedl zahraničněpolitickou rubriku a byl zástupcem šéfredaktora v Literárních novinách, odkud v r. 1959 přešel do zahraničněpolitické rubriky týdeníku Tvorba. 1963-64 pracoval v redakci Kulturní tvorby, 1968-70 byl vedoucího redaktorem kulturního dvouměsíčníku Orientace. Přispíval do Hosta do domu, Plamene, Mladé fronty, Literárních listů (Listů). V 70. a 80 letech, kdy nemohl publikovat, si vydělával jako anotátor časopisů o výpočetní technice, pod vypůjčenými jmény lektoroval beletrii pro nakladatelství Odeon a Svoboda, pod jmény kolegů (Z. Frýbort, M. Gregorová, K. Mikulejský, J. Střítecký) rovněž překládal německy a francouzsky psanou beletrii určenou pro nejširší čtenářskou obec, vlastní díla vydával v samizdatu. Po roce 1990 se věnuje pouze literární činnosti.

Putíkova umělecká tvorba obsahuje romány (Smrtelná neděle, 1967; Brána blažených, 1969; Muž s břitvou, samizdat 1984, Köln am Rhein 1986, Praha 1991; Volný let voliérou, samizadt 1988, Praha 1990; Plyšový pes, 1996), povídky (Zeď, 1962; soubory Indicie, 1963; Pozvání k soudu, 1964), autobiografické prózy (Proměny mladého muže, 1993), knihy literatury faktu (Svědomí. Případ profesora Oppenheimera, 1959), cestopisné reportáže (Pod egyptským půlměsícem, 1957; Dálky, 1962), publicistické útvary i deníkové záznamy (z let 1968-70 Odchod ze zámku, časopisecky 1995; z let 1971-89 Odysea po česku, 1992; Zvonění na mraky, 2000). Souborné vydání díla začalo vycházet 1996 v nakladatelství Hynek.

Překlady

Antologie

Zpětná vazba

Další jména

  • krycí jméno: Zdeněk Frýbort
  • krycí jméno: Miroslava Gregorová
  • krycí jméno: Kristian Mikulejský
  • krycí jméno: Jaroslav Střítecký

Role

  • překladatel
  • autor
  • zamlčený překladatel

Zdroje informací

  • LA-PNP
  • Databáze OP 2008
  • Slovník české literatury po roce 1945

Systémové údaje

  • Systémové číslo: 000002294
  • Aktualizováno: 10. 5. 2010
  • Stav zpracování: základní