Narozena 18. února 1935 v Ústí nad Labem, zemřela 29. října 1993 v Praze. Manžel prof. PhDr. Vladimír Sadek (1932-2008) byl významný český judaista a hebraista, znalec židovské mystiky.
Po maturitní zkoušce (1953) studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy perskou a tureckou filologii u profesora Jana Rypky.
Do roku 1977 pracovala jako vědecká pracovnice v Orientálním ústavu Československé akademie věd v Praze. Věnovala se hlubšímu studiu perské a tádžické literatury, vydala spolehlivou informativní publikaci Íránské císařství (1971), publikovala články ve vědeckých i populárních časopisech. Jako autorka vlastních, po obsahové i formální stránce hodnotných veršů, měla velmi blízko k poezii, a tím hodnotnější jsou její přímé překlady perské i jiné východní poezie.
Překlady publikovala od roku 1960 převážně v časopise Nový Orient, méně v revui Světová literatura. Zaměřovala se zejména na básně klasiků perské poezie (Rúdakí, Sadí, Háfez, Džámí, Rúmí, Amír Chosrou, Ebne Jamín, Dabíre, čtyřverší Omara Chajjáma), ale překládala i současnou perskou poezii (Chánlarí, Eslámí) a soudobou povídkovou tvorbu (Hedájat, Čúbaka). Také v překladech z tádžické literatury dávala přednost poezii (Izzatšóh, Ajní, Pajrav Sulajmóní, Šukúhí), přeložila i povídku Rahíma Džalíl (Nový Orient 1960).
Básnicky pomáhala při překladech z jiných východních jazyků - z osetské poezie básníka Chetagkäty (Chetagurov) nebo z íránské lidové poezie. Básnické překlady vyšly zásluhou jejího manžela profesora Vladimíra Sadka v knize Snad, paní má, tě dar můj neurazí.