Vladimír Macura (* 1945, † 1999)

Narozen 7. listopadu 1945 v Ostravě, zemřel 17. dubna 1999 v Praze. Manželka Naděžda Macurová (1949-) je překladatelkou z francouzštiny a němčiny.

Životopisné údaje

Studium

  • 1963: maturita na Střední všeobecně vzdělávací škole v Ostravě
  • 1968: čeština a angličtina na FF UK

Povolání

  • literární vědec a kritik, spisovatel a překladatel z estonštiny

Zaměstnání

  • odborný, později vědecký pracovník Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV
  • 1990-1992: zástupce ředitele Ústavu pro českou literaturu AV ČR
  • od roku 1993: ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR

Profesní životopis

Maturoval roku 1963 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Ostravě. Roku 1968 absolvoval obory čeština a angličtina na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1969 získal titul PhDr., roku 1987 titul CSc. a roku 1993 titul DrSc. (prací České obrození jako kulturní typ). Roku 1969 nastoupil na studijní stáž do Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd v Praze, kde pak trvale působil jako odborný a později jako vědecký pracovník v oddělení teorie. V letech 1990-1992 byl zástupcem ředitele a od ledna roku 1993 ředitelem Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky.

V literárněvědecké práci se zabýval především teorií literatury a kulturní sémiotikou. Národnímu obrození věnoval monografickou studii Znamení rodu. České obrození jako kulturní typ (1983), studie a fejetony soustředil do souborů Šťastný věk (1992), Masarykovy boty a jiné semi(o)fejetony (1993), Český sen (1998). Byl redaktorem a vedoucím autorského kolektivu Slovníku světových literárních děl I-II (1987-88), redigoval Průvodce po světové literární teorii (1988) a spolu s M. Červenkou, J. Medem a Z. Pešatem Slovník básnických knih (1990).

Významněji se podílel na kolektivních publikacích Poetika české meziválečné literatury. Proměny žánrů (1987), Rozumět literatuře I (1986) a Translation, History and Culture (London - New York, 1990). Původní beletristickou tvorbu zahájil souborem povídek Něžnými drápky (1984), v 80. letech napsal román Občan Monte Christo (1993), vědeckou a uměleckou práci propojil v tetralogii z 19. století Ten, který bude (Informátor, 1992, Komandant, 1994, Guvernantka, 1997, Medikus, 1999), souborně vydanou roku 1999. Překládal z estonštiny poezii i prózu.

Překlady

Antologie

Zpětná vazba

Další jména

  • pseudonym: Jarmil Křemen

Překládané jazyky

  • estonština

Role

  • překladatel
  • autor
  • redaktor
  • editor
  • krycí překladatel

Zdroje informací

  • Nové knihy 37/2001, str. 29
  • PNP-LA
  • Databáze OP 2008

Systémové údaje

  • Systémové číslo: 000005892
  • Aktualizováno: 9. 10. 2013
  • Stav zpracování: základní