Narozen 10. března 1886 v Kolíně nad Labem, zemřel 27. července 1947 v Jablonci nad Nisou.
Po maturitě (1905) na reálném gymnáziu v Kolíně studoval v letech 1905-09 klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Působil jako středoškolský profesor v Praze (od 1913), Žilině (1921-22), Brandýse nad Labem (1922-35) a opět v Praze (do 1941, znovu krátce 1945).
Redigoval a psal populárně naučné práce o antice (Césarovo válečnictví, 1939). V překladech z latiny zpočátku volil značně volné přetlumočení a usiloval o přiblížení textu i čtenářům bez klasického vzdělání, později svou metodu přehodnotil a své starší překlady revidoval. Většina překladatelského díla spadá do období před rokem 1945 (Ovidius: Umění milovati 1921, Jak léčiti lásku 1924, Dopisy lásky 1946, Paris a Helena (dva dopisy) 1947), znovu byly jeho překlady vydávány ve druhé polovině 20. století.