Narozen 7. listopadu 1925 ve Slaném, zemřel 4. května 2009 v Praze.
Maturoval 1945 na gymnáziu ve Slaném, 1944-45 byl totálně nasazen, 1945-49 studoval srovnávací dějiny literatur u V. Černého na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1950 získal titul PhDr.
Roku 1953 začal pracovat jako redaktor literární rubriky v deníku Lidová demokracie, odtud 1964 přešel do Československého rozhlasu v Praze; v jeho literární redakci pracoval do důchodu 1990.
Autor řady dramatizací a rozhlasových her (Tunel, 1947, Svět před námi, 1960, Obyčená sobota, 1964, Stromy, 1967, Něco jako hvězda, 1967, Konec jednoho týdne, 1973, Setkání, 1974, Oranžová cesta, 1977, Vlajka na vrcholu, 1981), většina z nich se hrála v dalších evropských zemích i v zámoří. Z prozaického díla je významná tvorba pro děti a mládež, zejména převyprávění pohádek (Jezero Naděje, 1955, Španělské pohádky, 1984, Francouzské pohádky, 1991), bájí, legend , pověstí (Pražské pověsti, 1972, Nové pražské pověsti, 1981, Čarovný zeměklíč - Tatranské pověsti a báje, 1976, Nejkrásnější mýty světa, 1989), taškářských příběhů (Taškář Ferrazzanu, 1985, Enšpígl, 1986) a středověké hrdinské epiky (Hrdinské legendy staré Francie, 1963, přepracováno 1973, Cid a jeho věrní, 1978, Meč a píseň, 1970, s V. Huplachem a E. Fryntou); spojovacími texty, komentáři nebo doslovy zasazuje skladby do literárních a historických souvislostí.
S autorskou tvorbou souvisí i výběr překladů z francouzštiny a španělštiny, rovněž orientovaný především na mládež.