Narozen 20. července 1922 v Chlumci n. Cidlinou, zemřel 1. listopadu 1999 v Praze.
Studoval reálné gymnázium a 1942 absolvoval knihovnickou školu v Praze, krátce byl knihovníkem v Národní odborové ústředně zaměstnanecké. V listopadu 1942 byl totálně nasazen (v Magdeburku, později v Praze-Vysočanech). Roku 1945 začal studovat polonistiku a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od 1947 studoval v Polsku - na Jagellonské univerzitě v Krakově a na Varšavské univerzitě. Po návratu (1949) působil jako lektor polštiny na Vysoké škole politických a hospodářských věd. 1952 se stal redaktorem v nakladatelství Československý spisovatel, kde 1965-74 vedl redakci poezie.
Napsal řadu knižních komentářů k edicím sbírek básníků své generace, ale také k tvorbě J. Čarka či Ó. Łysohorského. Mimořádná pozornost dílu J. Havlíčka se odrazila v monografii Epik Jaroslav Havlíček (1973). Výhradně literární tvorbě se věnoval od 1975, kdy odešel do invalidního důchodu. Ve 40. a 50. letech překládal z polštiny, od 60. let publikoval časopisecky v esperantu (vlastní původní tvorbu, studie, překlady z české poezie - 52 básní 52 básníků. Docela malá neúplná antologie ze současné české poezie. 52 poemoj 52 poetoj. Tute eta nekompleta antologio el la nuntempa čeha poezio, 1989), soudobou českou poezii překládal rovněž do latiny (F. Halas: Mulieres vetulae - Staré ženy, 1996). Původní básnickou i prozaickou tvorbu v češtině vydal souborně 1992 v knize Líbánky s češtinou.