Narozen 7. května 1925 v Košicích (Slovensko). V době nesvobody zapůjčil své jméno publicistce a překladatelce Věře Herodlové-Šťovíčkové.
Maturoval 1943 ve Valašském Meziříčí, vystudoval indologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1948 získal titul PhDr., 1955 vědeckou hodnost CSc. a 1965 DrSc.
Po vědecké aspirantuře na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy působil 1954-70 jako vědecký pracovník a vedoucí oddělení Jižní a jihovýchodní Asie Orientálního ústavu v Praze. Poté, co byl nucen ústav z politických důvodů opustit, věnoval se 1970-78 překladatelské a publicistické činnosti ve svobodném povolání. Od 1978 do odchodu do důchodu 1985 vyučoval bengálštinu a sanskrt na Jazykové škole v Praze. Externě přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bengálštinu (1950-68) a staroindickou literaturu a hinduismus (od 1990).
Byl generálním sekretářem mezinárodního projektu Dictionary of Oriental Literatures (Londýn 1973) a redaktorem 2. svazku.
Napsal vědecké monografie z oboru bengálské literatury a jazyka, je autorem učebnic bengálštiny a sanskrtu, vydal několik cestopisů a populárně-vědeckých knih o indických kulturních dějinách a hinduismu, nejnovější publikací tohoto druhu je Učebnice sanskrtu (vyd. Univerzita Karlova, 2006, spolu s Jaroslavem Strnadem. Překládá beletrii i populárně vědecké knihy, z angličtiny, bengálštiny (R. Thákur), páli (Džátaky) a sanskrtu (mj. Upanišady).