Narozen 23. září 1901 na Žižkově (dnes Praha-Žižkov), zemřel 10. ledna 1986 v Praze.
Studium na klasickém gymnáziu v Praze nedokončil a začal se věnovat žurnalistice. Působil v redakci Rudého práva a Rovnosti, 1922-25 byl odpovědným redaktorem časopisu Sršatec a 1927-29 týdeníku Reflektor. Roku 1929 byl vyloučen z KSČ a do strany se nikdy nevrátil. 1929-30 řídil časopis Nová scéna, 1930-32 byl redaktorem týdeníku Pestré květy, 1933-38 vedl kulturní rubriku Ranních novin, 1939-45 byl zaměstnán v redakci Národní práce a 1945-49 byl redaktorem deníku Práce. Několik let mu znemožňovala větší pracovní aktivity vážná choroba pohybového ústrojí. 1969 byl zvolen předsedou nově ustaveného (a záhy rozpuštěného) Svazu českých spisovatelů. V 70. letech měl omezené publikační možnosti kvůli svému odmítavému postoji k sovětské intervenci roku 1968 a jeho podpisu na Chartě 77. Vycházely pouze reedice jeho starších děl, novou tvorbu publikoval v samizdatu a teprve od sklonku 70. let ji mohl vydávat i oficiálně. 1984 byl vyznamenám Nobelovou cenou za literaturu.
Autor řady básnických sbírek, zpočátku byl ovlivněn proletářskou poezií (Město v slzách, 1921; Samá láska, 1923) a vzápětí poetismem (Na vlnách TSF, 1925; Slavík zpívá špatně, 1926; Poštovní holub, 1929). Tvorba 30. let, válečná a těsně poválečná již nese rysy osobité poetiky, má rytmicky pravidelný, stroficky členěný verš a písňovou intonaci (Jablko z klína, 1933; Ruce Venušiny, 1936; Jaro, sbohem, 1937; Zhasněte světla, 1938; Světlem oděná, 1940; Vějíř Boženy Němcové, 1940; Kamenný most, 1944; Přilba hlíny, 1945; Šel malíř chudě do světa, 1949; Píseň o Viktorce, 1950; Maminka, 1954). V následujících sbírkách se verš stále více prozaizoval a směřoval k volnému (Koncert na ostrově, 1965; Halleyova kometa, 1967; Odlévání zvonů, 1967; Morový sloup, samizdat 1973, Köln am Rhein 1977, Praha 1981; Deštník z Piccadilly, samizdat 1978, München 1979, Praha 1979; Býti básníkem, 1983). Vysokou literární, ale i dokumentární hodnotu má kniha beletristicky pojatých vzpomínek Všecky krásy světa (samizdat 1979, Köln am Rhein a Toronto 1981, Praha 1982, definitivní vydání 1992).
Do oblasti uměleckého překladu zasáhl na počátku své literární dráhy přetlumočením veršů A. Bloka (Dvanáct, 1922) a děl G. Apollinaira (Zavražděný básník, 1925, s M. Šramlem; Prsy Tiresiovy, 1926; Básně, 1935, s K. Čapkem, J. Hořejším a Z. Kalistou), časopisecky vyšly jeho překlady P. Verlaina, za druhé světové války spolupracoval na překladu díla perského básníka Nizámího (1943, s J. Rypkou) a později na překladu Písně písní (1958, se S. Segertem). Své jméno propůjčil Pavlu Eisnerovi (k antologii Láska v písních celého světa, 1940), Petru Koptovi (k překladu D. Guramišviliho Veselá vesna, 1963) a Jiřímu Brabcovi (k výboru slovenských pohádek B. Němcové Mahulena krásná panna, 1982). Vystoupil pod pseudonymy M. Muguet (Trn, 1924) a Marie Ulrichová (Sborník protiklerikálních veršů, 1923)