Narozen 6. prosince 1906 ve Vinici (Slovinsko), zemřel 15. září 1988 v Lublani (Slovinsko).
Jako člen skupiny Novoborci vydal 1928 básnickou sbírku Pesmi (Básně), ale pak se věnoval převážně činnosti vědecké, překladatelské a publicistické. Získal titul PhDr.
V letech 1928-76 žil v Praze. Pracoval jako knihovník Slovanské knihovny (1928-46) a Univerzitní knihovny (1947-58). Od roku 1958 působil jako odborný pracovník a vedoucí retrospektivní bibliografie slavik v českém tisku v Slovanském ústavu a od 1964 v Ústavu jazyků a literatur Československé akademie věd. V letech 1935-39 a 1945-51 byl rovněž lektorem slovinštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V období 1946-47 kulturním atašé Federativní lidové republiky Jugoslávie v Praze.
S Josefem Horou uspořádal antologii moderní slovinské poezie Hvězdy nad Triglavem (1940) a s Vilémem Závadou Nové hvězdy pod Triglavem (1983), s Františkem Halasem a Vilémem Závadou přeložil a vydal dva soubory lidové epiky jižních Slovanů Zpěvy hrdinství a lásky (1954) a Jugoslávské zpěvy (1958).
Z řady Berkopcových studií, otiskovaných v meziválečném období zejména v Československo-jihoslovanské revui, patří k nejvýznamnějším Slovinské písemnictví XX. století (1937), T. G. Masaryk a Jihoslované (1939) a České kulturní vlivy u Slovinců v době nejnovější (1940), z prací bibliografických Česká a slovenská literatura, divadlo, jazykozpyt a národopis v Jugoslávii. Bibliografie od r. 1800 do 1935. Knihy a časopisy (1940) a Littératures yougoslaves en Tchécoslovaquie 1945-1964 (1965).
Z češtiny do slovinštiny přeložil mimo jiné díla Ivana Olbrachta, Karla Nového, Karla Čapka, Františka Langera a Vratislava Blažka.