Narozen 18. května 1919 ve Strakonicích, zemřel 16. listopadu 1999 v Praze.
Narozen 18.5.1919 ve Strakonicích, zemřel 16.11.1999 v Praze. Diplomat, redaktor, prozaik, básník, překladatel z ruštiny a angličtiny, psal též pro mládež, publikoval společně s manželkou Olgou Bojarovou, později s druhou manželkou Marií Bojarovou.
Původně se jmenoval Karel Krejčík, v roce 1946 přijal svůj literární pseudonym i jako občanské jméno. Maturoval na reálném gymnáziu ve Strakonicích a poté začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Od listopadu roku 1939 do června roku 1940 byl vězněn, v letech 1940-45 vystřídal několik zaměstnání (pomocná vědecká síla v České akademii věd a umění, úředník reklamní agentury, překladatel a recenzent nakladatelství Antonín Dědourek). Dostudoval v roce 1947 při zaměstnání. V letech 1945, 1948-49 a 1969-71 byl politickým pracovníkem aparátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V letech 1946-47 byl šéfredaktorem a v letech 1966-67 vedoucím redaktorem nakladatelství Svoboda. V letech 1949-51 byl vedoucím tajemníkem Svazu československých spisovatelů a od roku 1957 do roku 1962 byl šéfredaktorem časopisu Květy. V letech 1962-66 pracoval na tiskovém odboru Ministerstva zemědělství a v letech 1967-69 ve Vládním výboru pro cestovní ruch. Od roku 1971 do roku 1976 byl velvyslancem v Brazílii a poté v letech 1976-79 pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí.
Po odchodu do důchodu se v roce 1980 přestěhoval z Prahy na Kladensko. Na prozaických dílech a překladech spolupracoval se svými manželkami, v letech 1945-61 s Olgou Bojarovou (* 1925, rozená Hůlková, též Bojarová-Zemanová) a od poloviny 80. let s Marií Bojarovou (*1921, rozená Knausová, též Jakubcová).
Je autorem reflexivní lyriky (sbírky Modravá šerka, 1942, Hoře milovati, 1943, Trysk, 1945, Mladost světa, 1950, Hlavou i srdcem, 1952, Jediná, 1972, Zde v rodné zemi, 1982, Doporučeně, 1983), románů (Siné roky, 1947) a próz pro mládež (Radost, 1946, Jmenuji se Geriňa, 1980). Trilogii o poválečném osidlování pohraničí a kolektivizaci Slunečný širý svět (Jarní vody, 1952, Horké dny, 1953, Úroda, 1961) a román Milenci vytvořil s Olgou Bojarovou. Společenské romány Pohled do té kotliny (1986) a Předpoklad ke katastrofě (1988) napsal s Marií Bojarovou. V překladatelské činnosti se soustředil převážně na ruskou klasickou a sovětskou budovatelskou literaturu. Překládal rovněž z francouzštiny a po roce 1990 dobrodružnou beletrii z angličtiny.