Narozen 16. ledna 1889 v Praze. Zemřel 8. července 1958 tamtéž.
Původním jménem Paul Eisner. 1906 maturoval na české reálce, 1910 složil doplňovací maturitu na gymnáziu. 1911-16 studoval na pražské německé univerzitě germanistisku, slavistiku a romanistiku; titul PhDr. získal 1918 prací Lessing, Goethe und Schiller in tschechischen Übersetzungen. Od 1916 do předčasného penzionování 1939 (z rasových důvodů) byl zaměstnancem České obchodní a živnostenské komory (mj. jako vedoucí překladatelského oddělení). Současně byl 1938 externím redaktorem deníku Prager Presse. 1945-48 pracoval jako nakladatelský redaktor. Psal česky i německy. Největší část díla tvoří eseje a studie literárněhistorické (Milenky. Německý básník a česká žena, 1930, Na skále. Dvanáct zastavení máchovských, 1945) a jazykovědné (Bohyně čeká, 1945, Chrám i tvrz, 1946, Čeština poklepem i poslechem, 1948).
Těžištěm Eisnerovy bohaté překladatelské činnosti byla německá literatura od konce 18. století do současnosti; seznámil české čtenáře s dílem hlavních představitelů pražské německé literatury (Franze Kafky, Maxe Broda, Egona Erwina Kische, Franze Werfla). V překladech do němčiny se věnoval zejména převodům poezie Jaroslava Vrchlického, Antonína Sovy, Otokara Březiny (všichni v Tschechische Anthologie, 1917), Františka Halase (Staré ženy - Die alten Frauen, 1936), dílu Jaroslava Durycha (Bloudění - Friedland, 1933). Do němčiny rovněž překládal lidové písně (Slowakische Volkslieder, 1920, Volkslieder der Slawen, 1926), z němčiny operní libreta (Bludný Holanďan R. Wagnera, Fidelio L. van Beethovena, Kouzelná flétna W. A. Mozarta) a z obou jazyků odborná díla z hudební oblasti.